Skip to content
1872–1923

XXIX. Ptáš se, co štěstí? Nebýt dlužen sobě

Antonín Macek

Ptáš se, co štěstí? Nebýt dlužen sobě ni jeden čistý záchvěv srdce svého, být odleskem sám Boha vznešeného, jenž v květech lilií je a je v tobě.

Nebýti soudcem, hřímajícím v zlobě, leč míru plným dárcem dobra všeho – je člověk obraz slunce zářivého, jež nezapadne nikdy v smutném hrobě.

Neb šťastný souhrn sil je přetajemných, nejsladších hlasů, které v nitru sídlí, nejsladších tónů hudby nitra jemných. Nechť osamělý, jen když svými křídly

dolétneš výše, tam, kde záští není – neb hledající hodenť vykoupení.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.