Po ženě touha dosud v srdci mém
se jako tichý plamen rozhořívá,
to v srdce mé se Illuse má dívá,
zář oblévá jí, hvězdný diadém.
Má kráso sladká, mlčelivým rtem,
bezkrvým rtem svým, jenž se neusmívá,
tě prosím, dej mi rozkoš, která zpívá
v hlubinách duše v sadě rozkvetlém.
Snad všecko prodajné, jen sen jím není,
ó snivá lásko má! – a tys jen sen,
jenž andělské své nese pozdravení.
Ó neprodajná, nejčistší všech žen,
jíž rty se hrubým slovem neposkvrní,
má Illuse, mně snímáš věnec z trní!