Jsou nepoznané bolesti, jichž pal
ni živá duše v světě nepochopí,
je nepoznaný, nevyřknutý žal,
jenž nezanechá nikde krve stopy.
Jen básník trpící ty v náruč vzal,
jak matka ztracené své dítě chopí,
útěchy slova magická jim dal,
z ran odstranil jed otrávených kopí.
Já rovněž prožil onu krutou chvíli,
kdy duše chorá vykřiknout se bála,
i sen kdy prchal od mých žhoucích skrání.
Jen mrtví plní lásky mně tu zbyli,
z úst mrtvých básníků zvěst sladká vála
o věčném Bohu, věčném milování.