Dnes člověk nemá ne, co by děl,
než komu řek’ by to tiše,
svůj smutek po kráse myšlenek, těl,
člověku nádherné výše,
jejž možno bouřlivě objati
a bratře říci jemu,
s nímž možno jásavě doufati
zas srdci zklamanému.
Jsou opatrní mladí, jsou chytří staří
a všichni snaživí –
což přišlo sobecké, ohavné stáří
a podzim tesklivý?
Což budou ponuré, mlhavé dny,
banální zábavy –
den za dnem prázdný a neladný,
pln šedé únavy?
Neb není tragické doby. Nebude
už bouře maličká.
Fajakům bez mozku zahude
Lehára „Vdovička“.
Pro vlast již směšno umírat. – Stačí žít
v kolejích vyjetých.
Povinnost. Práce. Krotit cit
v potupy dobách zlých.
Nervy se klidní. Ztupěly
břitké kdys starých lvů drápy.
Odlétli orli. – Zbabělí
tvorové jacís se trápí.