Ne, na umění nemyslím. Na nic, co rve a bolí,
co věčným zápasem je a věčnou touhou.
Zde není touhy a usíná zápas.
Zpěv ptáka nezní bojovně a mé srdce zapomíná.
Bytosti moje, což je jiný život?
Což v nitru tvém snad přec tré duší sídlí:
Bojovná, krutá podmanitelka,
milující, hořící a tvořící
a poslední, ta nejvyšší, sladká, tichá,
ta pravá vesmíru dcera, úsměvná, klidná,
žijící se stromy, zpívající s ptáky;
milenka všech, již pozdravují šumem lesní obři,
i maličký hmyz v trávě miluje ji.