Vzpomínám: To chvíle byla, bolesti ta chvíle dravá,
když se Ona rozloučila, Blaženina bytost smavá
naposled se zachvěla –
s úsměvem, s nímž prvně hrála, naposledy srdce hřála;
bytost krásná v říši stínů
navždy, navždy zmizela!
Jako tiché echo zbývá, z písně sladce kdysi znící,
melodie teskná zpívá, tiše září profil snící
mrtvé Paní z námoří –
vzpomínky na bytost drahou, jako hvězdy nocí vlahou,
sladká duše přítelkyně,
na dně srdce zahoří.