A když v dráhu žití tvého někdy přijde ona, žena,
taž se vždy, zda bytost její volností je prozářena,
zdali k tobě shlíží tiše jako tvůrčí, sladká, pravá
milenka tvé duše v chvílích, kdy tvá šílí bolem hlava,
kdy ti pochybnosti dravé drásají tvé nitro spáry,
zda ti ona v nitro snáší nejkrásnější svoje dary;
ať to Psyche ubohá je, líbezná ta hvězda bludná,
na niž myslíš jako na sen, který září v léta trudná,
ať to pyšná Venus, která rozkoše dar opojivý,
těla plamen bílý nese, plamen věčný, skvoucí, živý,
milenka-li volnosti to, líbej v krve blahém žáru –
vteřiny ty žitím jsou, byť člověk jimi blíž byl zmaru;
něha když tvé srdce schvátí, ať smíš duši volnou zváti,
ale přijde-li v tvou dráhu žena, jež chce zotročiti
tvoji bytost, ať se rázem krutý vzdor v tvém nitru vznítí.
Rci, zda miluje pták, jehož křídla byla ustříhána,
rci, zda člověk miluje, když jeho bytost poplvána? –
Volnost tvojí milenkou buď, divokou a růžolící,
jen s ní budeš člověk celý, blažený a jásající.