Není zločin nevěřiti v bohy, hřích však vypleniti,
zničit Božství ono v zlobě, které žije, zkvétá v tobě,
zničit sen svůj o ráji,
zplenit luhy, plné květů, zářnému dát zhasnout světu,
magické zkad paprsky v tvé slovo, gesto tryskají.
Sen svůj pěstit ne všem dáno, ne všem přáno zříti ráno,
jen těm, kdož v taj vnikli všeho, zaplá slunce panenského
růžový a vlahý třpyt.
Dítě moje, dítě sladké, chápeš, jaký smysl skrývá
ono slovo čaru plné, ona žití voda živá,
ono prosté, velké slovo: člověkem vždy cele být!