Ne bohu rabů jen, leč mocným všem
v zrak uč se dívati tvrdě,
z révoví máš svůj diadém,
žij krásně, plně a hrdě!
Má nejpyšnější píseň, má píseň nejvíc lásky plná
tobě, ó naděje má, zpívána chce býti,
tak ambrosie kapky na vláscích tvých a zoře čaru plná
na líčkách tvojich, dítě mé, se kouzelně třpytí.
Ty žíti počínáš, můj malý umělče žití,
akordy hudby nádherné se azurem rozlévají
a v dětském výkřiku tvém hrají.
A slyším ptáče zpívati, bříz mladých slyším šum,
oblaka hedvábná nebem táhnou,
pastýři blouzniví procitli z dum,
po Chloích mladistvých prahnou.
Bázlivá děvčátka čekají tě,
mé divoké, jásavé dítě,
a věnce z primulí mají v ručkách svých
a rozkoší nejčistších jas v očích zrosených.