Ideální dílo, které sbratření jen lidé spatří
přes překážky tisíceré, neboť dosud nejsou bratři
lidé v práci, v bojích různých, štváni houfy katů hrůzných –
ani ty, mé dítě, nikdy, nikdy nespatříš!
Daleka je bytost ona, jak sen jara sladká, vonná,
vyšší, krásný člověk pyšný, volnosti též jeho říš!
Aspoň chci svou naděj vtělit, trosky žití v soulad zcelit,
vše, co žilo, plálo ve mně, přenést v mladou bytost tvou.
Krásnější však rozžít plamen, zářících dar dát ti ramen,
ramen bílých bohyně, jež vůní dýší opojnou,
bohyně té lásky pyšné, vítězné a ne již hříšné,
která přijde přinést novou, sladkou žití blahověst;
jejíž příchod tuším s chvěním, jako ve snu políbením
tucha nových sil a vášní klíčí v nitru v záři hvězd.