Bolest, synu, vychová tě, zjemní tvoji bytost celou,
v hloubi srdce probudí ti odvahu a lásku smělou,
vše, co klidně spalo v tobě, zburcuje svým drsným křikem,
dítě mé, věz, bolesti jsi povinno vždy velkým díkem.
Boje těžké zocelí tě, v zraku vznítí plamen krutý – –
Budeš-li prv smavý efeb, strastmi všemi nedotknutý,
tož buď, poznav bolest, mužem tvrdým, síly obrovité,
který vzbouří v bytosti své všecky tajné síly skryté,
který nezná slabosti, ni lkání, ani slitování,
je jak hrozný Spravedlivý, který ví, proč léčí, raní,
jehož hoře nedotkne se jedovatým svojím hrotem,
v bolesti jen vítězem jsi nad tím, co zvu neživotem.