Miluji tvoje rozložité koruny,
jež větví tisíci mi kynou,
jak pohostinné, sladké ruce
ve stinnou náruč lákajíce.
Jak drobné zvonky a paličky k sladké hudbě připravené
kývají se nerozvité dosud kvítky tvoje,
spí vůně v nich a nejsladší kolébavky léta,
spí poslední a nejsladší ze všech jeho pozdrav.
A oblak bílý nad tvojí korunou se staví
na pouti svojí azurem. A šepce
zbožnění svoje v růžovém uzardění
tobě, ó sladký vonný strome bohyně velké,
bohyně tiché, věčné lásky.