Modravý oblak halí nás jak v závoj.
A zpěněné vlny obklopují nás jak řada bílých zubů.
A ryby vyplynou z hlubin a dýchajíce,
bublinky pouštějí jako drobné perly.
Mé srdce bije bouřlivě, neb daleko, daleko domov,
kde nádherné planou květy a vzduch je pln vůní,
kde bydlí jaro!
Zpívati budu píseň o domově a mávati vějířem v taktu
a zavolám na vlaštovku, by nesla domů pozdrav.
A hodím květinku do vln, jež zatančí v zpěněných proudech,
člun letí jak šíp, ač pomalý let to
je srdci, jež plno touhy a smutku.