O bohu nejkrasším, dítě mé, mluviti chci k tobě,
o bohu úsměvném a lstivém v zářících křídel zdobě.
O růžovém a sladkém bohu, pod jehož kročeji
zkvétají srdce líbeznou a sladkou nadějí.
A když on růžolící dívku přivede ti,
tu mysterium nejkrasší tvá bytost světí –
tu rozkoš nejvyšší, již na Olympu znali,
tys lidem dal, ó Eróte, ó sladký králi!
Tu Hedoné jí nazvedne lem řízy,
na ňadrech liliových růže zazáří ti –
ó skloň se před Erótem, toť nejsladší bůh ryzí,
bůh úsměvu a vášně a bůh žití!