S oblohy šedé splývají zvolna kapky
a třpytí se na listech révy. Zdá se, že slunce daleko je –
a země pro ně pláče.
Ale má bytost
nepláče pro slunce, neb vím, že je blízko;
v mém srdci svítí a paprsky duhovými
po květech myšlenek hraje a verše mé jak lesklí ptáci
vysoko vzlétají nad luhy orosenými.