Já nepravím ti, dítě mé: Cti vždy otce svého!
Neb život vývoj věčný je a boj jen stálý.
Příkazy nechci poutat nikdy ducha tvého;
můj obzor, dítě, snad ti bude brzy malý.
Bolesti jiné, jiné vášně snad tě zkruší
a já měl bych jen proto zotročit tvou duši,
že zplodil jsem tebe!?
Mé dítě, volné v život jdi, a silné, svěží,
co mrtvo je, ať jen klidně v hrobě leží;
já nechci, abys na mne vzpomínalo v pláči:
že půjdeš žitím vítězně, mně stačí.
Nechť vzdor tvůj, synu můj, mé srdce někdy raní,
přec s klidem škrtám čtvrté přikázání.