Dvé hmyzů stříbrokřídlých, rozkoší spojených usedlo mi
na rámě sluncem prohřáté. A v dáli
nesmírné, vlídné zřely hory,
obestřené cudně závojem zamodralým.
Na jejich vrcholcích ohromné stromy se rýsovaly
jak strážná božstva vonných rájů.
Radosti plna byla má duše
v úsměvném teple rána.