Jako bílý sněhuláček
přede mnou jsi stála –
bílý čepec, bílý fráček
i sukýnka malá
a zdá se mi, že's mi bílé
věty povídala.
Jenom oči, zlaté oči
rudým ohněm žhnuly
a jako když satan skočí
na mně spočinuly
a dvě ručky jak dva květy
v žádosti se pnuly.
V lokty spial jsem sněhuláčka,
v objetí ho schoval
na klíně jen choval,
který žhoucím dechem pekla
rty mé poceloval.