Komu život dal krev zdravou do žil,
kdo nervosu ještě nepoznal,
musí hledět, aby v klidu dožil
a jen mír a svatý pokoj znal.
Kdo však neklidný je a pln bouří,
kdo je zvyklý žít v ruchu a kouři,
kdo má nervy z provazových nití,
ten v zakletý zámek může jíti.
Rytíř Truchlé Postavy tam stojí,
podskalský z něj čiší středověk,
kuráž dává těm, kteří se bojí,
zakletého zámku poznat vděk.
A že výklad jeho není všední,
jdou hned zástupové nepřehlední
do boje se pustit s hady, draky,
s touhou, zpátky dostati se taky.
Žádá řád a mrav obecně známý,
o což církev i stát pečují,
aby muži byli tam kde dámy,
jejichž srdnatost tak zlehčují.
A tak dámy napřed tonou v bázni,
za nimi zas muži v horké lázni
a když houkne výr a Meluzina,
ruka ruku, tělo tělo spíná.
Vichr hučí, hromy hřmí, vše chví se,
v blýskání se mísí výkřiky,
zem jak huspenina tetelí se,
kol do kola zmatek veliký.
V chaos sukní, kalhot, rukou, nohou
sotva ďábli dostati se mohou
a když zástup zase venku jesti
v každém zraku jiné plane štěstí.
Je to kletba ctných otců i matek
a čas moje slovo potvrdí,
mnohý z toho zmatku bude zmatek,
kde se zachvělo i osrdí.
Za rok budou kolovati klípky
o tom pracovníku pro kolíbky
a tak z chaosu zas chaos bude,
jak vždy bylo, je a má být všude.