VŠE PLYNE...

Bozi všecko vidí, bozi všecko slyší – příjemno je ležet v lese na Zátiší... Není kolem lidí, zvířat kolem není – děkuji náhodě za to nadělení:

pod hlavou hrst trávy, nad hlavou kus nebe, na starosti jenom a jedině sebe. Pěknou podívanou, jak oblaka letí, sám turecký pámbu může záviděti.

Kouř cigárka klidně, tiše vzhůru pluje – ať se v nekonečnu také zaraduje, ať tam pozdravuje všecky nesmrtelné, jeptišky i mnichy svaté církvi věrné,

papeže i katy, zloděje i krále, báby, kostelníky, drozdy a tak dále. Všechny, kteří světu černý příkrov dali, pravdu, krásu, radost kteří zašlapali,

zpeněžili boha stejně jako hlupství, aby veselo vždy bylo na biskupství, aby tučná břicha tučné hody měla i ve jménu Ducha i ve jménu Těla.

Velí zákon boží: jeden vždycky platí druhému, jenž církví ustanoven bráti. Velí zákon boží: dobří mladí lidé dejte rádi všecko, když k vám pastýř přijde.

Velí zákon boží: vidoucí buď slepý – co je proti církvi, je lež nebo klepy. Velí zákon boží: víra tebe spasí, bývalo tak, je a bude na vše časy – –

Kouř se rozptyluje – – mizí v strmé dáli – usmívám se za ním: zdrávi vzkazovali! Zle je, pane, dole na pozemské slupce – světlo vysvítilo na černavé trubce,

zapálilo kutny, zapálilo hlavy – od Sekvany vzlétlo spadlo u Vltavy. V úzkosti Jerišské trouby hradby boří: v nejčernější zemi hoři, hoří, hoří!!

Co teď? Prosit, volat, klekat, zažehnávat, vykuřovat, pilně na modlení dávat? Řím a nebe všecko vidí, všecko slyší – – – Příjemno je ležet v lese na Zátiší.