Nezapláčeme, milenko má, asi
pro erotické naše rozvíření,
až popelem si posypeme vlasy
a budem’ čekat dnů svých ukončení.
Horoucí jeho dech jsme vzali pouze
pro mdlobu duší, pro těl novou slávu
a vrátíme se do bývalé nouze
a vrátíme se k zaniknutí v davu.
Tak listy dva se potkávají v letu,
tak blesky dva se v tlumu mraků srazí,
jak my se našli i prohráli metu
u lemu slunce, jež prý nezachází...
Dozněla píseň, jejíž obsah víme.
Usnula vášeň, nemohoucí zpívat.
Figurky časem pouze obnovíme.
Minulost nesmí do duší se dívat.
A proto, milenko má, nezapláčem
pro erotické naše rozvíření,
jenž vždy je disponován k vítězení.