Už lvové vymírají
na slupce pozemské
a ti, co jsou, své zuby
brousí jen na ženské.
Leč úhradou je jistě
oslovská úroda
každého pásu země,
každého národa.
Nač hřívu mít, dva chvosty
když uši postačí
a člověk může býti,
čím se mu uráčí?
Nač sílu mít a drápy,
když stačí kopyta,
by výborně se vedlo
na blízku koryta?
Tak všude mír je svatý,
že osel není lvem
a my, že za hýkáním,
jak za lvím řevem jdem.
Jiný čas, jiné mravy,
jiným je také lev,
Adama plémě jiné
jiné plemeno Ev.
A bude ještě hůře
na slupce pozemské,
až poslední lev zdechne
poslední u ženské.