Když měsíc včera vyšel,
já v tmavé noci stál
a hlas tvůj z dálky slyšel,
jak vábivě mne zval
tam k tobě, do daleka,
kde tělo tvoje čeká,
abych je v náruč vzal.
Hlas toužil, laskal, dráždil,
ledověl, ohněm žeh',
k životu zval i vraždil
v divokých záchvěvech,
hrozil a usmíval se,
lhal, klnul, prosil, rval se,
než naposledy vzdech.
Prožil jsem v tonech jeho
nezemské lásky sen,
dalek i blízek všeho,
žízniv i opojen
v měsíčním stál jsem svitu,
milenec v inkognitu,
či pouhý kdosi jen.