Hajej, hajej v bílém loži,
nech si o mně zdát,
sny tvé ať tvé touhy zmnoží
aspoň tisíckrát,
tisíckrát a ještě jednou
tvoří řadu nepřehlednou,
a tak musíš nepřehledně
potom milovat.
Hajej, hajej, moje milá,
než zasvítí den,
jemuž řekneš, že jsi snila
nejkrásnější sen,
nejkrásnější sen o ráji,
v němž andělé vyhrávají
mezi květy té, jež ze všech
vítěznou je jen.
Hajej, hajej, má panenko,
v bílých peřinkách,
já se skryji za okénko
v letní noci tmách
a bude-li otevřeno,
jak zašeptáš moje jméno,
přijdu k tobě květ utrhnout
tiše, po špičkách...