Mužové, ženy, jinoši, slečny
běh lidských věci poznejte věčný,
bída i štěstí jdou ruku v ruce,
z radosti vždycky blízko je k muce,
pro lidské stádo, andělská hejna
nebe i peklo abstrakce stejná,
přijdete na svět, zajdete světu –
není to možno bez turniketu.
Králové, chudí, jeptiška, šička,
hrbatý nebo rovný jak svíčka,
genius, blbec, mravenec, lenoch,
ten kdo vše mohl, ten kdo nic nemoh’,
počestný, lotr, zloděj i dárce
na stejné žití plaví se bárce,
k budoucnu zkázy, anebo květů –
od turniketu do turniketu.
Hejslovan, Germán, žid nebo gojím,
cestičku hledá ideám svojím,
bílý i žlutý, černý i hnědý,
neděle dítě anebo středy,
věřící v boha, v nic, nebo v ďasa,
kdo má moc kostí i kdo moc masa,
mudrc zde rovný analfabetu –
vejde se každý do turniketu.