V skočnou polku veselí
pustila se Praha,
jedna mysl všecko spjala
a jediná snaha
vyzouti se ze všednosti,
roztancovat české kosti,
by se všeho dobylo,
tohle u nás, ať jsem čertův,
to zde ještě nebylo.
Pod blankytnou oblohou
volnosti se vzdejme,
závisť z duše zapuzujme
a všeho si přejme.
Vládnoucí i ponížení
pro nějaké okamžení
zapomněli, co bylo –
tohle u nás, ať jsem čertův,
to zde ještě nebylo.
Bláznit každý dovede,
to je známou věcí,
a všem ptákům radostno je
vylétnouti z klecí,
rudí, žlutí, černí, bílí
zabláznit si musí chvíli –
velemoudrá Sibyllo,
tohle u nás, ať jsem čertův,
to zde ještě nebylo.
Probuzeno nadšení
k bývalému žití,
jedna radost ze všech očí
plápolá a svítí.
Tlustí, tencí, velcí, malí
zahodili svoje žaly,
veselí je zvábilo –
tohle u nás, ať jsem čertův,
to zde ještě nebylo.
Ben Akibo, zůstaň ve svém hrobě,
tohle by tě jistě zabilo,
dřív než moudře zabručel bys sobě:
Tohle v Čechách ještě nebylo.