Že je všecko na tom světě
záludné a klamné,
zradíš jednou naši lásku,
zapomeneš na mne,
zatočíš se, zavýskneš si
jako každá žena,
jiným spjata, jiným vzata,
jiným opojena.
Jednu lásku druhá léčí,
jak bylo a bude,
nový poklad za ztracený
chce vždy srdce chudé,
nová hudba, lepší vždy zní
než ta, kterou známe
a vždy znova ze hřbitova
k tanci pospícháme.
Jedna zrada jednu lásku
vždycky vyrovnává,
duše tělem přemožena
snadno se již vzdává
a když touha bleskne krví,
vždy se život zvolí,
aby tělo radost mělo
v nové, krásné roli.