Pět koníků letělo,
pět praporků vlálo,
na pět jezdců sladké děvče
radostně se smálo –
vždyť to krásný nápad byl,
pěti jezdcům jeden cíl
– vlastní srdce – z rozmaru že
k dostižení dalo.
Pět koníků letělo,
pět jezdců se chvělo
žhoucí touhou, aby již cíl
dostižený mělo –
vždyť chtěl každý umřít rád
za illusi milovat
jako vítěz první cenu:
mladé dívčí tělo.
Pět koníků letělo,
pět toužících slétlo
a pět smutných rudých květů
v podzimním dnu vzkvetlo,
a ten, který hlídal cíl,
sladké děvče uchopil,
aby ortel v jeho zraku
za svou zradu četlo.