Všecko vonné mládí své
v náruč mou jsi dala
a své oči jiskřivé
na mne upírala
čekajíc, až milý tvůj
řekne: milá, pamatuj,
že tou chvílí ženou mojí
navždy jsi se stala...
Neřekl jsem slova ta
tebou opojený
a jen líbal poupata
růžové své ženy,
neboť slovy nelze snad
říci muži, jak má rád,
když má v loktech mládí poklad
nekonečné ceny.
Slzela jsi slzami
žhoucími jak plamen,
neboť létly hvězdami,
jimiž jsem byl zmámen,
a přec všecko řek' jsem ti
beze slova v objetí,
jímž jsem vzal tvé vonné mládí,
v zajetí svých ramen.