Symbol české politiky
atrakcí se hlavní stal,
u skluzavky slyšet křiky:
tohleto Čech dokázal –
místo positivní hračky
usednouti na rohačky
a střemhlav se pustit v dál.
Memento skluzavka skrývá
politikům aktivním,
kdo se do propasti dívá,
bude snadno passivním.
Ten kdo padá, vítěz není,
třeba dával na modlení
a k pomocí volal Řím.
U skluzavky národ jásá
každým pěkným lýtkům vstříc
a čím víc je vidět masa,
tím nálada stoupá víc
a jak mužů touha bují,
děvčátka se obětují
vnad svých mluvou všecko říc’.
Staří páni, mladé ženy
prodávají, kupují
a ti, kdo jsou vyloučeni,
před skluzavkou varují.
Ta, jež nemá bujné vnady,
ten, jenž bez peněz je tady,
jako špačci špačkují.
A tak národ mistra Husa,
jenž Žižkovy vozy měl,
ke skluzavce denně klusá,
by se dolů sklouznout směl.
Za šestáček v krátké chvíli
protáhne si schromlé žíly,
kdo to kdy kde uviděl?
Venkovánek nebo comis,
mladé děvče, nebo hoch,
časem ruku, vaz, že zlomí,
kdo by toho dbáti moh’?
Jen když nezahynou kavky,
politické u skluzavky,
proto Na zdar! Sláva! Hoch!