Tak hledám, pátrám, v dálky rozhlížím se
a nadarmo svou náruč rozpínám,
tak toužím, prahnu, doufám, volám kamsi
a ztracené své žití proklínám.
Co bylo? Všecko... Může něco býti?
Na polích mých osení požato.
Co jiní mají, milují, v co věří,
vše je mi dávno, dávno odňato.
Vandalsky všude všecko spustošeno
a duše nesmí k slunci vyletět –
je slabá, chorá, unavená příliš
a zlomena by padla zase zpět.
Ach, nuda, zima... Nikde rozjásání,
v života pohár žluč je nalita...
Tak připadám si, jako před vězením
sepjatý v pouta mladý bandita...