Jsou naše těla harfy Aeolovy,
jež jemná zavanutí rozehrají
a každý ton nám v jiné písni poví,
proč steré ohně v krvi naší plají.
Jediné slovo něžně zašeptané
probouzí stráže stále čekající,
a vichr vášně sexuální vane
dřív než se druhé slovo může říci.
V pohledech našich svět radostí dřímá,
dotyky rukou tisíc ďáblů dráždí
zardousit oběť rtoma krvavýma
ve slavné chvíli, která sílu vraždí.
Jsme vyděděnci morálky a citu
a jenom rozkoš s životem nás spíná
v dne rozjasnění i v měsíce svitu
pro osvěžení hořícího klína.