Na zahradě květy máš,
květy máš –
proč se na ně nedíváš
a svou duši v jejich kráse,
když jich vůní opila se,
před jinými ukrýváš?
Za zahradou vonný les,
vonný les –
proč do něho nejdeš dnes
pro bouře a vichry žití
svoje srdce posíliti,
jež snad čekají tě kdes?
Za tím lesem řeky proud,
řeky proud –
proč ho nechceš dostihnout,
aby tvoje tělo bílé
v žáru slunce v plné síle
mohlo do daleka plout?
Za tou řekou jede vlak,
jede vlak
ku Praze a naopak –
proč do něho vždycky vletíš
v myšlenkách, že šťastna letíš
za svým milým do oblak?