To je již jisto – nemůže se vrátit,
co kdysi naše duše rozjásalo,
jen vzpomínky snad ještě můžem’ ztratit,
když mimo ně vše dávno za své vzalo.
Vše patří do závoje minulosti
a počítat s tím nelze kvůli změně,
nálady nové přinesou snad dosti
nám ve formě poněkud pozměněné...
Svá těla známe, jako duše svoje,
v kahanu vášní shořel všechen olej,
jsou vyčerpány nejsvětější zdroje
a proto nikdo „nazpět“ nezavolej.
Nanejvýš, jako zbožní vyznavači
v den výroční sloupeček rozžehněme,
usmějme se – třeba nám bylo k pláči
a různou cestou žití dále jděme.