Hoříme jako pochodně v tmy noci
a jitro pozdravujem plameny,
a nemůžeme sami sebe zmoci
žhoucími obejmuti rameny.
Silnější nežli smrť je milování
a milování atom toho jest,
co volá na nás slavně za svítání
a co nám nese pozdravení hvězd.
Smyslnosť naší krví rozlila se,
smyslnosť rozechvěla každý sval,
smyslnosť z našich zraků vysmívá se,
smyslnosť – ďábel těla naše spjal.
Krev krví, duší duši promítáme,
žízniví nekonečnou extasí
a sotva boha míru uvítáme,
již ďábel naše touhy obchází.
Jsme umdleni a přece stále směle
oživujeme věčné světlo své
ve flagelantsky umučeném těle,
jež čeká okamžiky strašlivé...