Jděme stále, jděme k předu
s odhodlanou silnou duší,
neváhejme trhat bližním
muzikální hloupé uši.
Pochodem, stateční jako tvrz,
nadšeně točme jen vrz a vrz,
pokud nám vystačí síla.
Ať se zas před námi chvěje svět,
ať zví, co dovede flašinet
a jeho veliká díla.
Dokažme, že mezi námi
mistry mohou zvát se mnozí
a že zničí uměním svým
nejslavnější virtuosy.
Pochodem, stateční jako tvrz,
nadšeně točme jen vrz a vrz
od rána až do večera.
Genius v hadrech se pozná hned,
jak rozezpívá svůj flašinet,
stejně dnes tak jako včera.
S námi každý k předu kráčej,
kdo máš nervy jako dráty:
Jene, Michli, Vašku, Frici,
Mařko, Hildo, Káčo, Katy.
Pochodem, stateční jako tvrz,
nadšeně točme jen vrz a vrz
na dvorech i na ulici.
Wagnera zabijem, jako nic,
Smetanu, Dvořáka ještě víc
a nikdo nesmí nic říci.
Celý svět jest v naší moci,
i bubínky lidských uší,
do nichž naše tony stále
půl zadarmo mocně buší.
Pochodem, stateční jako tvrz,
písk a písk a zase vrz a vrz,
toť věru nebeská hudba.
A přijde doba, kdy flašinet
řídit a vést bude širý svět,
toť jeho poslední šudba.