Ač je to podivné, přec člověk někdy je rád, spatří-li na světě bizzarní konglomerat – babiznu s jinochem, staříka s mladou ženou, štěstěnu s dalesem, Rotschilda s pražským Vénou,
poctivost v Pankráci, tajného v separaci, dělníka v hedvábí, buržou v pilné práci, satana v kostele, mnicha u prostitutky – jak už tak v rozporu jsou poslání a skutky.
Takový příšerný se naskytl mi pohled, (mně, který k morálce má respekt, k ctnosti ohled), když včera do noci jsem na výstavě zůstal. Hluk zvolna umlkal a klid půlnoci vzrůstal
a jenom strážcové neúprosní a krutí rušili milence v posledním obejmutí, jakoby aleje a prodavačské budky nesměly v rozporu mít poslání a skutky.
V dumání kráčel jsem smuten a utrmácen, až v záři podivné jsem náhle stanul schvácen a hleděl na přízrak, jenž přede mnou se zvedal. Čarovný ženský zjev tam na Pegasa sedal
a jeho každá čásť nádherná, skvoucí, bílá, tím světlem nesmírným prostranství ozářila a jenom v ruce své držela řádné důtky – jak už tak v rozporu jsou poslání a skutky.
Siréna s Pegasem.... Bohyně s pouhým koněm – ne, těžko souditi tak nízko o ní, o něm, tím méně k víře je věřiti novou versi, že toto zjevení hraničí na perversi,
Sirény do noci pověstné teskné řvaní, že pouhým výrazem žhavého milování, když touha veliká a boj když příliš prudký, a pak, že v rozporu jsou poslání a skutky.
Překonán Berlín je a kněžky lásky detto, až zrádný šibal kdys do světa roznese to, že může milenec být dřevem, milá zvukem a přece Amor je zasáhne svojím lukem,
že žena abstrakcí, muž zbytečností že je, že stejné pouhá věc a pouhý smysl hřeje a že i Siréna s Pegasem znají smutky, když v rozpor chytnou se jich poslání a skutky.
A jak jsem udiven se na zjevení díval, viděl jsem, za zpěvu jak Pegas s vílou splýval, slyšel jsem, do noci jak oba teskně lkali, a jako v odpověď, jak zvony zněly v dáli,
až posléz klid a tma jen kolem všude byly... A zase nový hlas: Vašnosti, odtroubili! Mnu oči, byl to sen... sen jako výbor prudký, který má v rozporu své poslání a skutky!
Cookies on Poetry Cove