Ať válka je, ať prší, ať hrom bije, ať při volbách se lidé mrzačí, ať svatby jsou, neb čtou se litanie, to všecko pranic pro mne neznačí –
já jinou radost poznal zase v žití, tak novou, novou, novou, novou, novou, z hedvábné jsem si látky nechal šíti překrásnou vestu – vestu fialovou.
Až přijde čas, kdy v sladkém roztoužení s milenkou půjdu tichým večerem a naše rty až splynou v políbení, jež mluví o blaženství veškerém,
já budu cítit radost nehynoucí tak novou, novou, novou, novou, novou, hedvábnou látkou srdce budou tlouci – překrásnou vestou – vestou fialovou.
Až přijde čas, kdy budu kandidovat, pro vlast a národ až se budu rvát, všem voličům až budu přislibovat ráj nebeský pozemský za mandát –
přísahu složím na svá prsa mužná tak novou, novou, novou, novou, novou – vždyť bude pod ní náprsenka pružná s překrásnou vestou – vestou fialovou.
Pak samosprávě věnuji se s chutí a budu členem vzorných komisí, kde blahobyt je v ruky dosáhnutí a člověk vždy je blízko u mísy.
Má politika nezná žádných kliček – je novou, novou, novou, novou, novou a lidskou hloupost strčí do kapsiček v překrásnou vestu – vestu fialovou.
V svém saloně přijímat budu vlídně, vždyť srdce mám pro lidi prosící. Dámičky pěkné z Prahy, jako z Vídně, splnění přání mohou dosíci.
Převelkou obět jim přinesu v chvatu – tak novou, novou, novou, novou, novou, přijmu je třeba v noci bez kabátu – ba svléknu vestu – vestu fialovou.
Noc bude kolem tichem prosycená a já i lůžko prosebnici dám, ať dáma to, anebo chudá žena – jen stáří uctivě se vyhýbám.
A její vzdechy přímou cestou chytím tak novou, novou, novou, novou, novou, a její ctnost, jak staří kdysi kvítím přikryji krásnou vestou fialovou.
Tak stoupat budu v hodnostech i ceně, až budu pánem, jenž má erb i řád a jako hofrát změním se i v jméně: von Vestenherr se potom budu psát.
V svou závěť, v důkaz, že jsem vlasti synem, myšlenku vložím rozkošnou a novou: – dám vlasti darem s heslem: nezahynem! – překrásnou vestu – vestu fialovou.
Cookies on Poetry Cove