Čím přírodě je slavík v letní noci,
tím obecenstvu tenor lyrický je –
ten jako onen má dar kouzla v moci
a také stejně proměnlivě žije.
Tu nestálost je arci těžko zmoci,
neb na poplach dav samiček vždy bije
a sufražetky jdou-li ku pomoci,
na straně pěvce jistě vítězství je.
Leč časem přece slavík v kleci bývá
a potom jenom z donucení zpívá,
neb penale je hříšným vynálezem.
A tak v tom boji, když se klička ztratí,
na přísné vážky nemožno ji bráti,
neb pěvec není nikdy cností knězem.