Kvetou rudé máky,
kvetou na poli,
smí je pomilovat
a vzít kdokoli,
jen mé srdce chudé,
jak ty máky rudé
neutrhne nikdo
v širém okolí.
Kvetou rudé máky
jenom krátký čas,
krví svojí hoří
ve sluneční jas
a má duše léta
stále marně zkvétá
a nemůže vzhořet
do krvavých krás.
Kvetou rudé máky
kolem bílých cest,
v noci usínají
pod polibky hvězd
a já v jejich stínu
spalována hynu
po tom, kdo chce trhat
a svůj slavit vjezd.