Vám, sličná paní přebujných forem, světlohnědých vlasů, erotik smutný zpívá píseň svoji melancholickou, měkce sešeřenou,
jak Vaše touha věčná, neúkojná po snědé kráse vábných Habešanů z daleka přišlých k vůli Vaší něze a žhavé vášni, kterou umíráte
dychtiva prudkých vzmachů cizí síly, v níž hřímá moře, dálky, temné světy, pralesů taje, pouští uragany vznešené, hrdé, slavné, majestátní,
jak Vaše snění... Ó, paní, neznámá světu, mučenice vášně sladká a něžná, plná sytých vůní, rozechvěná hůlkami hnědých nohou,
roztoužená prsténky mastných vlasů, roznícená plecemi vychrtlými, rozvášněná pohyby smyslnými, Vám zpívám píseň obdivu a slávy,
Vám k poctě vzývám Musy lehkodeché, Vám zapaluji žhavou urnu v temna ohavné doby, jež Vám nerozumí. Pruderní ženy, filistři a mravní
jsou jenom v pokrytectví neunavní, své činy kryjí za své rozhořčení, nemohou s nimi jít na světlo denní a nevzpomenou v zanícení blahém,
že každý mésti má před vlastním prahem. Požitky jejich podobny jsou nule, neřídí-li je prudká chuti vůle, na bílém těle pouze krásu vidí,
opojnost černé krásy nenávidí, divoký řev jim nezní rajským zpěvem, šílenost vášně chtí mít pod oděvem a nepochopí řeč, že ceny nemá,
kde touha neřekne své anathema... Hle, Všední a Hloupí, jak zlekaní jsou ve studu svého činu a před Vámi jak v bázni ustupují,
když jako lvice vítězná a hrdá bojovat jdete sama, neochvějná s divokým kmenem temných synů pouště něhou svých paží, září vlhkých zraků,
polibků jedem, plameny své krve, jež vzdoruje i parfumu jich krásy i bacilům dědičných zatížení i efemerním soudruhům jich pleti,
odvážná všeho, zcela oprostěná předsudků, zvyků, ohledů své země, mohutná ženo, mocná kurtisáno, kráčící v stopách sladké Afrodity,
bohyně vášně, kterou milujeme, potomci chudí, snílkové a bardi hellenských knežek... Ty chápeš mou píseň!
Cookies on Poetry Cove