O tobě nevím, ale vím,
má milá, co nás spíná,
v svém srdci hlas tvůj uslyším
od moře, Labe, Rýna,
ba, kdybys byla ve hvězdách,
já v touze bych k nim ruce vztáh'
a ty bys na rty moje slétla,
jak rudá krůpěj vína.
Na tom, kde dlíme, nesejde,
láska je všude doma,
ta věrně v našich stopách jde,
všude nás líbá rtoma
a zpívá dnem a zpívá tmou
svou píseň sladkou, vášnivou
pro toho, kdo v ní může věřit,
a tomu, srdce kdo má.
Jen jedno vím: že stále bdíš
na stráži snů a přání,
že – zavolám-li – přiletíš
k hostině milování,
že šťastna klesneš v lokty mé,
že na nebesa vzletíme
a o dnešku, v němž nejsme spolu,
nebudem vědět ani.