Sejděm se všichni, kteří jdeme stranou,
sražme se k sobě na své úzké cestě,
na níž nám kynou nepoznaná světla
a hoří upomínky čistých duší.
Opusťme stíny, kde jsme modlili se,
pobořme chrámy, v nichž nás prodávali,
zvedněme z prachu korouhve své chudé
a pějme hrdé písně na pochodu...
Své ženy čisté, něžné, zlatovlasé,
ty potomkyně Anadyomené
vezměme v náruč, nesouce je slavně
před oltář božsky krásné Afrodity...
Tam rozpálí nám vína stuhlé mozky,
tam vášeň krev nám vzpění divým varem,
až zrudnou láskou naše bílé duše
a rozkošemi slavně opijem se...
Sejděm se všichni... Silní, vítězící
přes mrtvoly všech chorých, unavených,
půjdeme v dálky do těch světlých krajů,
kde založíme novou říši krásy.