Noc hříšná byla.
Tak naplněna tmou a záludnými stíny
hovořila
neslyšnou řečí zrad a lstivosti a viny.
Strašlivá stěna
se zdála růsti z ničeho v nic, ale vzhůru,
opuštěna,
jak lidská bolest, bodající do azuru.
Ač mrtva, bděla
přec miliardami tykadel jemných,
rozechvělá
sensací vidin, snů, rozkoší přetajemných.
Půl světa všeho
v náručí držela, pán smrti i žití
jediného
atomu bytostí neschopna rozdrtiti.
A v noci oné
jsme v oheň změněni šli záludnými stíny
sladkovonné
zapálit oběti na rudé desky viny.