V zimní den, v letní noc v tichu
zní touhy tajemný zvuk,
jenž volá ku slastem hříchu,
do lesů, do polí, luk –
to láska přípravy dělá
k slavnostem duše a těla,
jimž v slunci doufání náhle
zachce se extrémních muk.
A člověk poslušen krve
svou oběť pospíší dát
prvnímu, anebo prvé,
jimiž byl v kruh štěstí vzat,
opojen tajemným hlasem,
oslněn světlem a jasem
chce z nových, neznámých zdrojů
poklady života brát.
Neváhej v bouřlivé chvíli
zelenou ratolest vznést,
jdi přímo k jasnému cíli,
kde čeká ohnivý křest
milence hrdinných duší,
jichž srdce volá a buší
radostně v blažené víře,
že může plameny kvést.