Každý večer o deváté
na oblohu zřím,
až tam hvězdu, naši hvězdu
zářit uvidím.
Vím, že v dálce moje milá,
než jde večer spát,
na tu hvězdu roztoužena
jde se podívat.
Plamen očí, oheň srdcí,
krve žhoucí květ
letí vzhůru na ten hvězdný
společný náš svět.
Píseň touhy, lásky, vášně
dálkou smí pak znít,
abychom ji mohli posléz
v duše zachytit.
Každý večer o deváté
spíjíme se snem,
na té hvězdě že se sejdem,
splynem, zahynem.