Má milá všecko tuší,
má milá všecko ví –
jen, že je v mojí duši,
je pro ni tajemství,
a proto asi neví,
že všecky moje hněvy
jen proto existují,
že čekám, kdy to zví.
Má milá je mým rájem,
má milá – toť můj svět,
jenž voní právě májem
a je jen jas a květ
a člověk, který hřeší,
vždy prý se na ráj těší,
zvlášť když je skutečností
a ne jen na pohled.
Příroda hýří květy
a zvoní písněmi
a jen tvé sladké rety
chvílemi oněmí,
když vzpomeneš si, milá,
kdyby jsi u mne byla,
jak jara slavnou píseň
zpívali bysme my.