Na horách jsme byli spolu
zcela blízko u nebe,
až jsem strach měl, moje milá,
v tom vysoku o tebe,
neboť se mi často zdálo,
že už schází zcela málo,
aby v nebe nevzletěla
ta, již chci mít pro sebe.
Jasné hvězdy lákaly tě,
měsíc toužně k tobě zřel,
kdos neznámý modrý blankyt
nad vesmírem rozestřel
jen proto, by moje žena,
zmámena a okouzlena,
odletěla ubožáku,
který žhoucí láskou mřel.
Ale ty jsi byla spjata
pevným poutem se zemí,
mladé tvoje srdce kvetlo
krvavými růžemi
a v náruči rodné země
ztracena jsi byla ve mně
láskou, před níž bůh i satan
skloní se a oněmí.