Klid a mír svatý je ve světě,
bělostné prapory dují,
národy žijí jen osvětě,
s válkami nekoketují.
Řekové s Osmany zapíjí
vztek dávný ryzlinkem z Kréty,
Albánec zajíce zabíjí,
Arnaut rozpustil čety.
Japonci vzdali se Koreje,
Rusové Mandžurska detto,
Anglie indické naděje
pohřbila a tak dál jde to.
Maroko zemí je radostí,
Habeš je královstvím lásky
a v obě nosí své žádosti
už jenom evropské krásky.
Černochům patří zas Afrika,
Asie žluťáskům patří,
a v světě podle slov básníka
jsou jenom sestry a bratři.
A ti se vespolek milují,
jak je to již v Písmě psáno
a jedí a pijí, tancují
v poledne, večer i ráno.
Tak komu milo, ať vesele
v ten svět hned chystá se zajít,
já zatím – odpusťte přátelé –
nikde ho nemohu najít.
Pro mne se nezměnil starý svět:
zde zloděj, tam tyran stále
a každý z nich třímá bajonet
ve jménu boha a krále.