Jen duše mrtva. Komediant zůstal
vesele živ. Bude se učit žíti,
by k slávě mírou svého břicha vzrůstal.
Pes můj, můj Maluch, smí mne provoditi.
Je hodné zvíře tento pes. Jak dítě
miluje mne a nepřáteli kouše,
ať otevřeně přijdou, či v své sítě
mne vábí ve svém měkkém, ovčím rouše.
Tak, jako já, sečetl slasti světa,
přátelstvím, láskou zrazeni jsme dosti.
Je nám zde dobře. Jen ta pouta kletá!
K minulu pouta, pouta k přítomnosti.
Měsíčná noc. Hledíme do daleka.
Pes – komediant jsou touhami spjati.
Ó, v tuto noc nás velká práce čeká:
K svobodě chcem’ se zase prokousati.